Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Sedí dva muži u baru. Najednou přijde k baru kůň, položí si sedlo na hák, přisedne k mužům, objedná si kofolu, vypije ji a zas odejde. První z mužů na něj nevěřícně zírá: „No, to není možné… To je neskutečné! Viděls to?“ Druhý z mužů se zamyslel: „No jo… Máš pravdu. Vždyť on nezaplatil.“