Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka jedné z žaček na umělecké škole přijde za učitelkou: „Paní učitelko, povídala mi naše Lízinka, že ji teď učíte nějaký půltóny. Jen jí hezky učte celý tóny, my na to máme.“