Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitelka vejde do třídy a žáci povstanou. „Sedněte si, děti.“ povídá učitelka. Všichni žáci si sednou, jen Pepíček stojí dál. „Proč si nesedneš, Pepíčku?“ „Nemůžu, paní učitelko, tatínek mi včera podepisoval žákovskou knížku.“