Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Nová sekretářka stále nezvedá zvonící telefon. Nakonec si ji nazlobený šéf zavolá k sobě: „Poslyšte, slečno, když telefon zvoní, musíte jej zvednout!“ „A proč? Stejně je pokaždé pro vás.“