Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Recepční v hotelu upozorňuje při ubytovávání hosta, aby se choval ohleduplně, neboť ve vedlejším pokoji je ubytován velmi nervozní pán. Když se host vrací k večeru do pokoje, chová se tiše, ovšem při vyzouvání bot mu jedna upadne hlasitěji na zem. Na druhou si dává již pozor. Ulehne a když už téměř usíná, ozve se bušení na zeď a křik z vedlejšího pokoje: „Tak už se konečně vyzujte, ať mohu jít spát.“