Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva kamarádi si vyprávějí: „Jó, příteli, my jsme muzikální rodina. Všichni se učíme. Žena se učí na klavír, dcera přešla na housle, syn na kytaru.“ „No jo a na co se učíš ty?“ „Já se to učím snášet.“