Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Maminka se nadšeně ptá svého syna po prvním dnu ve škole: „Tak co, co ses dneska naučil?“ „Všechno možné, ale ne dost, chtějí, abych zítra zase přišel.“