Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Mami, tys říkala, že jestli dostanu z písemky jedničku, že budu moct na zákusek do cukrárny?“ „Ano, jistě.“ „Hurá, takže dnes můžu do cukrárny na pět zákusků!“