Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva turisty v horách znenadání překvapila sněhová bouře. Okamžitě ztratili orientaci a po nějaké době, když už byli na pokraji svých sil, se rázem před nimi objevil bernardýn se soudkem rumu. „Nádherné,“ zvolal první již zesláblým hlasem. „Nadarmo se mu neříká nejlepší přítel člověka.“ „Pravda,“ na to druhý, „a nese ho pes.“