Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Paní učitelka ve škole vysvětluje žákům druhy vět. „Tak mně řekněte nějakou větu oznamovací.“ „Kůň tahá vůz.“ „Dobře. A jak by zněla tato věta jako tázací?“ „Tahá kůň vůz?“ „Ano. A věta rozkazovací?“ „Vijé.“