Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U hotelových dveří dohoní turista turistu: „Jste ubytovaný v tomhle hotelu? Nevíte, spí se tu dobře?“ „Velmi dobře, už půl hodiny zvoním a nikdo neotvírá.“