Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Jaroušku, přines mi, prosím tě, můj nový klobouk,“ povídá tatínek synkovi. „Ale, tati, jdi dnes raději bez klobouku.“ „Proč?“ „My si za chvíli s Pepíkem budeme hrát na hasiče a už v něm máme vodu.“