Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Pan Novák čte v novinách své vlastní úmrtní oznámení. Hned volá svému kamarádovi: „Karle, četl jsi dnešní noviny?“ „Četl,“ odpoví kamarád. „To je příšerné…“ Po chvilce ticha se zeptá: „A odkud vlastně voláš?“