Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Mám smůlu, měl jsem hroznou bouračku. Auto na šrot a za dva dny jsem ho měl v kupě.“ „No to je zázrak kamaráde!“ „Jakýpak zázrak? Jdi se na tu kupu podívat!“