Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V hodině matematiky. „Tak nám, Pecháčku, řekni, kolik peněz zbude tvojí mamince, když si z domova vezme pět set korun a za čtyři sta dvacet korun si koupí boty?“ „Prosím, nic, pane učiteli.“ „Jak to? Ty snad, kluku, neznáš odčítání!“ „A vy zas neznáte, pane učiteli, naši maminku. Ta si za ten zbytek koupí punčochy.“