Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Jeden mnich procházel úzkou uličkou. Potkal tady muže, který nesnášel církev a řeholníky. Muž se před něj postavil a hrozil mu: „Oslům neuhýbám!“ „Ale já ano,“ odpověděl klidně mnich a obešel ho.