Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Martin stojí nehybně před cukrárnou a zarputile se dívá dovnitř. „Co tu, prosím tě, děláš?“ ptá se ho kamarád. „Bojuju.“ „Cože?“ „Zoufale bojuju.“ „A s čím, prosím tě?“ žasne kamarád. „S pokušením.“