Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Španělský šlechtic cestoval po českých krajích. Obzvlášť si zamiloval český venkov a jeho hrady a zámky. Jednou večer, už za tmy, dorazil k venkovskému hostinci a zabušil na dveře. Tloukl skoro čtvrt hodiny, než se zevnitř ozvalo: „Kdo je tam?“ „Tady Don Juan Rodrigo Fernando Calatrova di Compostella,“ představil se Španěl celým svým jménem. „Tak to musíte jinam, když je vás tolik. Já mám volné jen jedno místo,“ houkl hostinský a šel spát.