Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Sedí babička u rádia a pracně zkouší naladit oblíbenou stanici: „Kde jen ta Plzeň může být?“ Do dveří nakoukne vnučka Barunka: „Babi, co si to brumláš?“ „Ale, hledám Plzeň.“ „Tu nehledej, děda ji v poledne vypil.“