Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zlodějský učeň krade panu farářovi hodinky a při tom se zpovídá: „Kradu hodinky.“ „Snad – kradl jsem, ne?“ „Ano. Ukradl jsem hodinky.“ „Tak je vrať tomu, komu jsi je vzal.“ „Tady je máte.“ „Já je nechci. Vrať je tomu, komu patří.“ „On je ale nechce.“ „Tak si je nech.“