Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Telefonuje kamarád z Novosibirska kamarádovi do Moskvy. „Tak co, jak tam snášíte ty mrazy – minus čtyřicet tři stupňů?“ „Jaké mrazy, tady je minus patnáct stupňů!“ „To není možné. Včera to u nás dávali v televizi... Přímo záběr na teploměr na Rudém náměstí a na něm čtyřicet tři stupňů pod nulou.“ „Jo venku... To je možné.“