Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Slon šlápl na hada. Omlouval se mu: „Promiň, zdá se mi, že jsem ti šlápl na nohu.“ „Víš přece, že hadi nemají nohy,“ odpověděl had, pokrčil rameny a odešel.