Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Nevidím moc dobře do dálky,“ stěžuje si pacient lékaři. „Pojďte ven, vyzve ho optik. Ukáže nahoru a zeptá se: „Co je to támhle na obloze?“ „Slunce,“ odpoví pacient. „No vidíte,“ povídá optik, „kam dál byste chtěl vidět?“