Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva Marťané přistáli na zemi. Šli po ulici a jeden z nich uviděl televizní antény. Hned je ukazuje tomu druhému: „Podívej, tady jsou děvčata jako lusk!“