Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
U malé vesnické tůňky sedí rybář nad prutem. Po chvilce k němu přijde muž, slušně pozdraví a povídá: „Jsem místní kronikář. Kdybyste něco chytil, tak mi to laskavě oznamte. Naposledy zde byla spatřena ryba 10. června léta Páně 1652.“