Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva podnikatelé se baví o najímání zaměstnanců. „Já jsem cukrář. Když někoho najmu, tak ho nechám, ať sní sladkého, kolik chce. Po týdnu už mu to tak leze krkem, že si nevezme, ani kdyby ho nutili.“ „No, u mě je to složitější, já jsem bankéř.“