Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka nastupuje do první práce na základní škole. Hned se zapojuje do práce. Na školním dvoře vidí hlouček chlapců, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. „No to je jasné, je uzavřený a ostýchá se. Začnu s ním a zapojím ho do hry.“ Jde k němu a říká: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?“ Chlapeček na to: „Odstupte, prosím, jsem brankář!“