Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Opět pětka!“ vyčítá otec synovi. „Asi jsi dobře neporozuměl otázce, kterou ti pan učitel položil.“ „Já jsem otázce rozuměl, ale učitel nepochopil mou odpověď.“