Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Pane, vy jste tak při těle, že byste potřeboval alespoň dvě sedadla,“ říká uvaděčka v kině. „Taky jsem si dvě koupil, jenže to druhé je na balkoně. Lístky vedle sebe už neměli.“