Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Chlápek vyrazil na výlet z města a v řídce obydlené podhorské oblasti dostal v zatáčce smyk a skončil ve škarpě. Naštěstí se mu podařilo sehnat pomoc – jednoho místního farmáře s velkým, silným valachem jménem Karel. Farmář přivázal Karla k autu a zařval: „Táhni, Nelly!“ Karel se ani nehnul. Farmář zařval podruhé: „Táhni, Draku!“ Karel se zase ani nehnul. Farmář zařval potřetí: „Táhni, Karle.“ Kůň zabral a bez problémů auto dostal na silnici. Chlápek farmářovi děkoval a přitom se ho zeptal: „Pane, proč jste toho koně dvakrát oslovil špatným jménem?“ „Víte, on Karel je slepý. A kdyby si myslel, že táhne sám, ani by se neobtěžoval zkusit zabrat.“