Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
K lékaři přijde značně obézní pacientka. „Pane doktore, já si nedovedu vůbec vysvětlit, proč tak tloustnu. Jím jako vrabec.“ „Vážená paní, tím se to vysvětluje... Vrabec totiž denně spořádá tolik potravy, kolik sám váží.“