Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Otec vzal s sebou synka poprvé na ryby. Seděli celý den u řeky a vůbec nic nechytili. Když se vrátili domů, zeptal se syn maminky: „To jsme opravdu tak chudí, že si nemůžeme koupit ani sardinky?“