Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Povídají si dvě paní na ulici: „To víte, že včera přejeli vedle v ulici kominíka?“ „Ne, nevím, ale je to hrozné. Dneska už si člověk nemůže být jistej před autama ani na střeše.“