Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Žena se ptá manžela: „Viděl jsi někdy zmuchlanou stovku?“ „Ne,“ říká muž znuděným hlasem. Manželka před ním zmuchlá stokorunovou bankovku. „A viděl jsi někdy zmuchlanou tisícovku?“ „Ne,“ zní otráveně. „Tak se podívej...“ a muchlá před ním tisícikorunovou bankovku. Pak se ho ptá: „A viděls někdy zmuchlaných sto tisíc?“ Muž na to naprosto nechápavým hlasem: „Ne.“ „Tak to se jdi podívat, stojí v garáži.“