Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Na břehu v Calais chtějí dva angličtí turisté vystoupit z loďky na břeh. Přiběhne malý chlapeček a snaží se je i s loďkou zatlačit zpátky na moře. Je u toho spousta křiku, za chvíli je tu přístavní strážník a ptá se chlapečka: „Co tě to napadlo, proč to děláš?“ „Protože jsou to ti strašní Angličani,“ odpovídá chlapec. „A co ti udělali?“ „Mně nic, ale upálili Johanku z Arku?“ „Johanku z Arku? Chlapče, vždyť to bylo před více než pěti sty lety!“ „To je možné… Ale nám to pan učitel říkal teprve dnes!“