Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Arnoštek jde s maminkou nakupovat. Na ulici je potkala sousedka. „Ten váš chlapec je vám tak podobný. Oči má úplně po vás.“ „Ale ústa a nos má po tátovi,“ oponuje maminka. „A kalhoty mám po starším bratrovi a tričko po bratranci,“ doplňuje Arnoštek.