Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Zákazník v knihkupectví: „Máte nějaké české kuchařky.“ „Ano. Za pět set korun a za tři sta korun.“ „Dejte mi tu za tři stovky, my už tolik doma nevaříme.“