Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Synek přinesl domů vysvědčení. Tatínek si jej se zálibou prohlíží a nakonec uznale povídá: „Tak to vidíš, nakonec jsem tu matematiku zvládl na dvojku.“