Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Po návratu ze školy se doma vyptávají syna: „Jak dopadla písemka z matematiky? Kolik příkladů jsi nevypočítal?“ „Jenom jeden.“ „Jen jeden? A z kolika příkladů.“ „Z deseti.“ „To vůbec není špatné… Devět příkladů máš dobře!“ „Ani ne, ty jsem ani nezačal.“