Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stěžuje si jeden stařík druhému: „Mládež dnes nestojí za nic. Všechny je kazí televize, video a počítače.“ „Pravda, pravda… To my neměli nic,“ přitakává druhý. „My jsme se museli kazit sami.“