Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Stěžuje si host u recepce: „Vy si snad myslíte, že když jsem přijel z venkova, tak mě můžete strčit do tak malého pokoje?“ „Uklidněte se, prosím,“ odpoví recepční, „to je teprve výtah.“