Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitelka rozdává žákům zpět domácí úkoly. Zastaví se u jednoho z nich: „Pavle, do zítřka za trest napíšeš na list papíru – Domácí úkoly mám psát sám – a tatínek ať to stokrát podepíše.“