Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
V třeskutém mrazu se na ulici potkají dva Skotové a jeden z nich se ptá: „Bille, proč chodíš v takové zimě bez čepice? Proč nenosíš tu svoji krásnou beranici?“ „Tu jsem neměl na hlavě od té katastrofy.“ „Od jaké katastrofy? Já jsem o žádné neslyšel!“ „No, to jsem loni v zimě potkal přítele, který mě nečekaně pozval na skleničku whisky. A já jsem to kvůli té beranici neslyšel!“