Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
„Paní, mohla byste pohladit tohoto pejska?“ „Samozřejmě, hned ti ho pohladím. Mám radost, že máš svého psa tak rád.“ „To není můj pes. Já chci zjistit, jestli náhodou nekouše.“