Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Posázavský expres se pomalu courá od stanice ke stanici. Aby si tremp zkrátil dlouhou chvíli, dá se do řeči se starým průvodčím: „S tímhle vlakem já už jezdím dvacet let, mládenče,“ chlubí se děda. „Ale jděte,“ podiví se tramp, „a na které stanici jste nastoupil?“