Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Když přišla babička, ptala se Katušky: „Tak co, milé dítě, umí už tvůj bratříček mluvit?“ „Ne,“ odvětila Katka. „On to vůbec nepotřebuje. Stačí, když začne řvát, a hned dostane všechno, co chce.“