Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Baví se dva chovatelé koní a jeden z nich má starosti: „Jestli se ten můj kůň nenaučí po vstupu do EU dělat koblížky v hygienickém balení, budu ho asi muset nechat utratit!“