Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dva kluci rozbili okno. Zůstali stát celí zkoprnělí. Z domu vyběhl domovník a oba chytil za límec. A hned na jednoho z nich: „Řeknu to rodičům. Kde bydlíš?“ „Nikde.“ „A ty?“ obrátil se na druhého. „Já o poschodí víš.“