Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Učitel na rodičovské schůzce: „Paní Dvorská, váš syn je na propadnutí. Dělejte s ním něco!“ „Pane učiteli, vždyť my z něho nechceme mít doktora ani žádného vědce. Jen kdyby byl aspoň takovým učitelem, jak jste vy.“