Seděl u cesty a pletl pomlázky. Vedle své stoličky měl opřené opravdu výstavní kousky s umně upletenou rukojetí. Pro každého, kdo k němu přišel. S každým si popovídal, pro každého měl vlídné slovo.
Dav lidí se shromáždil kolem trabantu, jehož celý vnitřní prostor byl vyplněn bernardýnem. Jeden z přihlížejících prohodil: „Asi ho tam dali ještě jako štěně.“